Uluru, Kings Canyon a rudý střed Austrálie

Letadlo vzlétává z rudé runway a za námi se vznáší rudý prach. Letíme zpátky do Sydney, a vůbec se nám nechce. Ale proč? Pojďme se vrátit zpátky ať víme proč vlastně se nám nechtělo zpátky. VAROVÁNÍ text obsahuje obrovské množství rudých fotek 🙂

jeden z mnoha východů slunce

Když jsme plánovali výlet na Uluru, původně jsme chtěli půjčit auto v půjčovně a objet si vše hezky sami a po svém. Už nás znáte a tak víte, že většinou tomu tak i je. Jenže tady jsme trochu narazili, půjčovny byli extrémně drahé a auta měli větčinou limitované kilometry. Navíc při těch vzdálenostech jsme si uvědomili, že bychom ať už Petr nebo já strávili hodně času za volantem, a to se nám moc nechtělo. Nakonec jsme zvažovali, že poprvé v životě dáme organizovanou tour s průvodcem. Nakonec jsme našli takovou, která nám vyhovovala jak časově tak finančně a tak jsme si řekli, že to zkusíme. Když pak pro nás na letišti přišel náš průvodce Ash, od shora dolů zaprasenej, špinavej v rozthaný košili a s dredama, bylo nám jasný že následující dny budou super.

„Podvědomě jsem věděla, že to letos klapne.“

Nasedli jsme do minibusu a poprvé se potkali s naší skupinkou, bylo nás 10 a všichni vypadali hrozně fajn. Trochu se nám ulevilo 🙂 Hned první den jsme toho stihli docela dost. Viděli jsme aboridžince, kulturní centrum ale hlavně Uluru. Tohle místo bylo na mém bucket listu docela dlouho a tak nějak podvědomě jsem věděla že letos nám to klapne a konečně se tam vydáme. Nutno podotknout, že cesta tam vůbec není levná, těch pár dní nás stálo stejně jako celé Bali loni. Koukněte na zajímavá fakta o Uluru a třeba si ho taky zařadtě do seznamu – nebudete litovat.

ULURU

Mnozí z vás ho můžou znát také pod jménem Ayers Rock, ale Uluru je aboridžinské jméno pro tento ohromný masiv (někdo také nazývá monolit) a proto by to mělo být jméno jediné. Skála je stará něco okolo 600 milionů let. Aboridžinci v této oblasti žijí posledních 10 000 let. Je 348 m vysoká, 3.6 km dlouhá, 1.9 km široká a její obvod je  9.4 km . Zajímavé je, že to co vidíme nad zemí je pouhý zlomek toho jak je skála ve skutečnosti vysoká. Je to často přirovnáváno k vrchu ledovce, protože skála vede ještě 2.5 km do země. Uluru mělo pro místní Aboridžinské kmeny vždycky ohromnou váhu. Dodnes ji uctívají jako svatou skálu. Je zde sice cestička (velmi strmá), kterou se dá vylézt až nahoru, ale je to bráno jako zneuctění. Dole kde cesta začíná je napsáno v několika jazycích aby se nelezlo nahoru, ale zakázat se to bohužel z politických důvodů nedá a tak i dnes se najdou tací, kterým je to jedno a stejně lezou.

Uluru

na procházce kolem Uluru

na procházce kolem Uluru

obří puklina

dotek Uluru

Po super procházce podél Uluru (můžete na skála šahat, lehat si na ní, cítit její energii i se s ní pusinkovat – my dělali všechno ha ha) jsme měli večeři venku přesně před skálou  při západu slunce a koukali se na tu nádheru. Věřte tomu nebo ne, neuvěřitelně se celou dobu měnily barvy a to až dokud nezapadlo sluníčko. Pokaždý když jsme se na minutu otočili jinam a pak zase zpátky, barvy byly úplně jiné než před tím a takhle to šlo celou půlhodinku co jsme na to koukali. Někdy to byla růžová, jindy fialová a nebo dokonce modrá barva co dominovala v okolí skály.

Západ slunce na Uluru – v několika snímcích. Neuvěřitelný zážitek.

První noc jsme strávili v kempu v národním parku kousek od Uluru. Poprvé jsme spali v něčem so se nazývá „swag“ takový pytel do kterého si dáte spacák a pak se celý zapnete. No, spali – Peťa samozřejmě jo, ale já strávila celou noc snažením se usnout, bylo toho na mě moc nového, zážitky a do toho spaní pod širákem po letech ale hlavně, ty hvězdy, jako z jiného světa. Ráno byl budíček v 5 abychom stihli východ slunce.

připravujeme se na první noc

noční obloha zachycena než jsme šli spát

ráno cestou na východ slunce

KATA TJUTA

Byla na programu další den. Někdo může znát také pod pojmem Olgas. Toto seskupení obřích skal ve velmi podobné barvě jako Uluru bylo také dechberoucí. Cestou k nim se musí dojíd tzv. „Valley of the winds“ – údolí větrů. A musím říct že si údolí dostálo svému jménu, protože to byla taková síla, že nám to skoro odfouklo hlavy 🙂 Prošli jsme skálami a udělali celý okruh za zhruba 3 hodiny. Bylo to náročné, ale stálo to za to.

Kata Tjuta v pozadí

Valley of the Winds

Kata Tjuta

Kata Tjuta

„Kdo mi přinese nejsilnější kus dřeva vyhraje Tim Tams!“

Následovala 3 hodinová cesta do kempu poblíž Kings Canyon. Po cestě jsme se zastavili a nasbírali dřevo na oheň. Ash říká: kdo mi přinese nejsilnější kus dřeva vyhrae Tim Tam sušenky. To bylo něco na mě a tak jsem se rozeběhla, protože nebylo času nazbyt! Běhala jsem kolem a vyhlížela největší kus co jsem mohla až jsem našla uschlý STROM a vlastníma rukama ho pokácela haha. To víte, cena byla až moc lákavá. Samozřejmě jsem to vyhrála a byla z toho pro všechny veselá historka k táboráku o tom jak křehká blondýnka s růžovýma nehtama a rtěnkou jde a pokácí strom.

je to doma, Tim Tams! ps. ležím na swags

A tak se stalo, že jsme konečně měli oheň. Víte ale co bylo zajimavý? Ty uhlíky v ohništi byli pořád tak rozžhavený že jsme ani nepotřebovali sirky. Prostě jsme na to hodili dřevo a najednou to baflo a začalo hořet. Tuhle noc jsem byla tak hotová že jsem i spala. I když jsem se trochu bála, protože jsem slyšela výt psy Dingo ale co, únava byla přednější. Psa dingo jsme měli i v naší provizorní kuchyni. K večeři jsme měli jak jinak než klokaní steaky.

momentka od ohně

KINGS CANYON

Neboli Kaňon králů chcete-li byl dál na programu. Vše začalo obrovským strmým kopcem kterému se také přezdívá „infarktový kopec“ a nesmějte se, nahoře se nachází rovnou defibrilátor, kdyby to fakt někdo nedal 😀 Ze začátku nám byla fakt zima, protože jsme šli stínem, ale jakmile vykouklo sluníčko tak už to bylo o něco lepší. Kaňon byl dechberoucí. S Péťou jsme si říkali, že to jedno z těch míst, který je tak nádherný, až to nedokážete zpracovat. Dalo se sestoupat až na dno do „Rajské zahrady“ kde jsme s holkama dostali super nápad vyfotit se jako Evy s jablkem 🙂 a málem jsme u toho zmrzli. Pak už jen zbývalo dokončit okruh a kochat se.

infarktový kopec, velké převýšení

už jsme skoro tam

trocha skotačení

kings canyon

 

kings canyon

Rajská zahrada v Kings Canyon

Večer jsme kempovali uprostřed buše, kde nebylo nic jiného než my, polní kuchyň, kadibudka bez dveří a pár kravských lebek. A miliony hvězd. K večeři jsme si udělali velbloudí hamburgery.

náš „kemp“ poslední noc. Nádhera

kadibudka. Jako koncept to byl hezkej, ale v noci jsem tam sama fakt nešla 🙂

takové naše běžné spaní

Proč velbloudí? Nevím, jestli je to běžná informace doma v Čechách, ale velbloudi jsou šíleně přemnožení na území Austrálie, hlavně teda v poušti. Jednou je sem někdo dovezl na vyšlechtění, ale nějak se to nezvládlo a tak jich tu teď pobíhají tisíce v divočině. Jízda na velbloudovi je tady klasická turistická atrakce. My se toho neúčastnili, ale já si nakrmila jednoho divokýho – i když je teda v ohradě, místní je tu dřív chovali, ale prý je těžké najít někoho kdo by se o ně staral tak to zrušili. Ohrada tu ale zůstala, sice bez brány ale je tu, a tak sem občas nějaký divoký velbloudi přicestujou 🙂

máme velblouda!

Poznámka: určitě se divíte jak a proč jsme všude tak nabalený, jeli jsme přece do rozžhavenýho středu Austrálie ne? Pravdou ale je, že je to poušť jako každá jiná. V létě teploty šplhají až k 50°C a v zimě, co jsme jeli my bylo přes den max 20 ale stále foukalo,v noci bylo 1-4°C a brzo ráno kolem 10°C.

Tak a teď už je to jasný, proč se nám nechtělo zpátky do Sydney – nebo ne?

Vaše Martinka.

4 komentáře u „Uluru, Kings Canyon a rudý střed Austrálie

  1. Václav Havelka

    Tedy ty Vaše cestopisy by už vydaly na knížku, a na dobrou knížku! Skvělý sloh a krásné fotky.
    Tobě, Péťo, bych chtěl popřát k narozeninám všechno dobré, ať se se Ti (Vám) všechno daří!
    Zdraví táta Vašek

  2. Dana Vondráčková

    Zdravím naší spisovatelku, výstižně napsáno,opravdu! Ta pohoda je z fotek vidět a pokora zase ze psaní, prostě jste si to užili a o tom to je. Díky za krásný článek,jsem na tebe pyšná dcerou má, pozdrav samozřejmě Péťovi.

  3. Magdalena

    Krása. Moc hezké fotky…
    Mohu se zeptat u koho jste si ten výlet nechali nakonec zařídit a na kolik to vyjde?
    Jsem na Zelandu a planuji si na pristi rok podivat se do Australie, tak by me to moc pomohlo…

    Dekuji
    Magdalena

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *