Proč NEJET na Bali

V poslední době mi každý říká, že by chtěl na Bali. Je toho plný internet, instagram a bůhví co ještě. Potom je tu film s Julií Roberts Eat, Pray, Love (tuším, že česky je to jíst, meditovat, milovat) který představuje Bali jako oázu klidu, místo, kde člověk najde sám sebe. Myslím, že v minulosti to opravdu bylo možné. Každopádně dnes už je dost pozdě.

Na Bali jsme byli poprvé v roce 2016 a to proto, že byly levné letenky z Austrálie. Měli jsme jsme skoro žádné očekávání a strávili tu jen dva týdny. Za tu dobu jsme toho nepoznali moc. Teď jsme tam ale byli na celý měsíc a měli možnost trochu více nahlédnout do balijské kultury a poznat místní o něco více. Výsledkem bylo to, že jsme se nemohli dočkat až z ostrova vypadneme. 

Po rozhovorech s lidmi co Bali milují jsem dospěla k závěru, že se jedná o lidi, kteří celý svůj čas na Bali stráví v hotelovém resortu, kde je o ně postaráno a vše zajištěno, stravují se v hotelových restauracích a pokud jedou na výlet tak jen s osobním řidičem. Jinými slovy, moc toho nezařizují sami a balijce znají jen z těch hotelů a restaurací. Na tom není nic špatného. Každopádně v našem stylu cestování chceme vždy dělat vše s místními, mluvit s nimi a jednat s nimi o čemkoliv prakticky denně, to je pro nás na cestování to nej a tak se právě taky člověk nejvíce o té kultuře dozví.

A proč se teda Bali vyhnout?

Bílý turista je pro Balijce jen chodící peněženka

Tomuhle se v Asii nevyhnete nikde. Avšak nikde to zatím nebylo tak intenzivní jako právě na Bali (v Indonésii). Balijci si totiž myslí, že běloch prostě peníze má, a má jich nekončící množství. Když mu dojdou tak jde prostě do bankomatu a vybere další a je po problému. Tohle není vtip, ale ukázka toho jak nás doopravdy lokálci vidí. S rostoucím turismem na Bali si lidé zvykají na přísun peněz a začínají být čím dál více chamtiví. Pár ukázek z vlastní zkušenosti

  • Pokud jdete nakoupit do menší místní samoobsluhy, klidně vám ke všemu zboží napočítají něco extra a pak si řeknou o dost větší sumu než jste vlastně měli zaplatit a pak vám ještě s klidnějším srdcem řeknou, že lístek vám dát nemohou protože se rozbila ta mašina co lístky vydává. 
  • Pokud si chcete směnit peníze v oficiální směnárně (a to ne na profláknutém místě jako je Kuta atd), tak vám dají úplně jiný kurz než je na tabuli. Nejsou vám ale schopni vysvětlit proč. Obrazovku ještě zakryjí rukou tak, abyste neviděli ten oficiální kurz který vám měli dát.
  • V bezpečí nebudete ani při nákupu léků. Když Petra na Bali zastihl zánět spojivek, koukli jsme na web jaké kapky mají v lékarnách k dispozici a kolik zhruba stojí. Když jsme dorazili do lékárny a vyžádali si kapky, lékarnice nám je donesla a dokonce na krabičce byla vidět cena 35000 (cena co byla i na webu). Když jsme ji je dávali, opovrhavě se na nás podívala kolik že jí to dáváme a zavolala šéfa. Šéf přišel a řekl, že kapky stojí 150000. Když jsme se zeptali co je teda podle něj to číslo na krabičce tak začal mlet něco nesmyslného o daních. Odjeli jsme a kapky koupili za 40000 ve vesnici opodál.

Podobně to chodí na jakémkoli trhu s ovocem a zeleninou. Někdo může namítnout že oni to takhle prostě mají v kultuře, to smlouvání. Jenomže oni nesmlouvají. I když přijdete na trh s tím že víte co má kolik stát tak oni vám to za tu cenu stejně nedají a hotovo. 

Dvojí standard

Dvojí standard je rošířen po celé Indonésii, ne jen na Bali. Toto se týká vstupu do chrámů a národních parků. Pokud jde místní platí malý zlomek ceny toho, co platí bílý. V několika chrámech se tak setkáte s tím, že platíte za vstup 60000 rupií zatímco místní 2000. V některých chrámech, jako je třeba známý Pura Besakih vás navíc budou  neustálě obtěžovat abyste přikoupili cetky které nepotřebujete nebo zaplatili průvodce který má být zdarma. Nebavíme se tu ale o zrovna malých částkách, na takovýchto místech lidi přemýšlí pouze v dolarech. Největší dvojí standard jsme zažili na Komodu, kde vstup do parku byl pro místního 5000 zatímco pro bílého 160000 (o víkendu dokonce 220000, zatímco místní platí pořád stejně). 

Řekli byste, že cena se odvíjí zřejmě od poskytnutí průvodce atd.  což ale není vůbec pravda. Balijec co vás má mít na starosti umí třeba jen Hello.

Ani dvojí standard není v Asii vyjímečný, ale na Bali je to tak nějak nejvíce znát. Není ani výjimkou že se turisté doslova bojí o život a tak radši platí a platí.

Taxi mafie

První střet s taxi mafií budete mít hned po příletu na Bali. Taxikáři si tady totiž odmítají zapnout taxametr a pokud nepřistoupíte na jejich cenu tak vás prostě neodvezou. Konkurence je vysoká, ale navzájem se podpoří a když vás nevezme jeden, nikdo jiný taky ne. Jakmile vystoupíte z letištní haly sletí se na vás stovky taxikářů a i přes vaše ne vás budou pronásledovat a obtěžovat hodně daleko. S Petrem šel jeden dokonce až na WC. Jediná spolehlivá taxi služba Blue bird, která je slušná a zapíná taxa metr dokonce už k příletové hale ani nejezdí protože tam řidiče vždycky zmlátí. Maximálně uvidíte napodobeninu Blue bird taxíků, modré uniformy.

Pokud chcete nad taxi mafií vyzrát, můžete použít asijský Uber – Grab a nebo indonéský GoJek. Ti vám zajistí správnou cenu ovšem pozor, do určitých míst pro vás taky nepřijedou, taxikáři si na ně totiž vždy počkají a zmlátí je.

Zacházení se zvířaty

Pokud jste milovník zvířat, nebude se vám na Bali moc líbit. Za vším samozřejmě stojí vidina zisku, a to se týká třeba ukrutnému pronásledování delfínů poblíž Loviny. Na severu Bali je to jedna z nejlákavějších turistických aktivit, i když nevím vůbec proč. Celá věc spočívá v tom, že ráno za úsvitu vyjedou doslova stovky lidí na moře za delfíny. Delfínů je tak 5 a půl a tak se po nich vesele přejíždí a sledují se až do té doby dokud mají turisté dost fotek. My jsme se na této zrůdnosti nepodíleli, ale měli jsme tu čest zažít místní co nás dennodeně nutili do toho jít, sledovali nás až do hotelu atd. Dále jsme mluvili s lidmi, kteří tuto akci absolvovali a vyloženě brečeli jak strašné to bylo a že to vůbec netušili.

Další ukázkou je káva Luwak. Ano, jedná se o cibetkovou kávu, kde cibetky nejdříve sní plody kávovníku a z jejích výkalů se pak dělá káva. Ochutnávky kávy probíhají takřka po celém ostrově a vy máte chuť to vyzkoušet a myslíte si jak ty roztomilý cibetky pobíhají po lese a občas vykad kafe. Oni vám to místní i takto vyloží samozřejmě. Ale víte jak je to doopravdy? Cibetky drží v klecích a cpou je od rána do večera aby měli co nejvíc výkalů. Cibetky jsou od krve, nemocné a celé je to vůbec šílené.

Mnohým lidem může také být nepříjemné, že se na Bali chovají naprosto hnusně ke všem psům a taky je konzumují. Kohoutí zápasy jsou také velmi běžné, kdy jsou kohouti přes den drženi v jednom malém koši kde se nemůžou pohnout a vystaveni smažícímu slunci a pak se vypustí k boji.

Znečištění

Se znečištěním na Bali stejně jako na mnoha místech Asie musíte počítat. Neexistuje tu žádné třídění odpadu ani popelnice. Když si uvědomíte, že se na Bali nedá pít voda z kohoutku, představte si kolik plastových lahví se tam vyskytuje. A co se s odpadem dělá? Buď se pálí, a to i plasty, nebo se zahrabe do země. Balijce odpad moc nezajímá. Znečištění se týká i místních pláží. Pláže už tak nejsou ničím speciální, avšak musíte počítat s tím, že je všude plast. Nejméně znečištěné pláže byly v okolí Amedu.

naše hotelová pláž. Managery hotelu to absolutně nezajímlo

Co s tím dělat? Voda je asi největší problém, ale i ten se už dá docela řešit. Existuje aplikace Bali water kde najdete místa kde si můžete za pár šupů načepovat pitnou vodu z barelu. Většinou se jedná o potápěčské místa. Hodně jsme toho využívali hlavně na ostrovech Gili.

Instagram ostrov ničí

Je to tak. Díky tomu, jak lidé Bali prezentují na instagramu se na ostrov sjíždí stále víc a víc lidí, kteří touží pouze po perfektní fotce kterou si můžou poustnout na instáč. Nezajímá je, jestli s tím třeba něčemu/někomu neubližují. Balijci se tomuto trendu snaží přspůsobit, a tak světe div se, u rýžových ters Tegalallang se najednou objevují houpačky, nápisy a další super foto spoty za které se samozřejmě platí nekřesťanské peníze. Sami jsme byli svědky toho, jak lidi vůbec nezajímala historie/kultura chrámu, jediné co dělali bylo, že stáli dvě hodiny frontu na to, aby se nechali vyfotit u „brány do nebes“.

Bali se neuvěřitelně změnilo za ty dva roky co jsme tam byli naposled. Ta hezká příroda která jim tam zbývá je pouze používána pro zisky a nic víc. 

Změňte věci sami, nechte peníze mluvit

Zrovna na Bali můžeme věci změnit. Lidé jsou hodně finančně orientováni a tak jediné na co slyší je ztráta peněz. Nelíbí se vám podporování týrání zvířat? Nepijte luwak kafe a nejezdětě na delfíny. Nechcete podporovat taxi mafii? Zajděte si na departures a chyťte si oficiální taxi blue bird. Nenechte se zbytečně okrádat v místních krámkách. 

Na Bali se určitě ještě vrátíme zabít čas než dostaneme PR (i když ne zrovna nadšeně) hlavně kvůli tomu, že to je tam pro nás levné a blízko Austrálii. Z Čech bych asi jela radši do Thajska 🙂

Vaše Martinka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *