Pořád se něco děje…

Drazí a milí příznivci našeho blogu! Pokud jste v poslední době zabrouzdali na náš blog tak jste si jistě všimli, že dlooouhou dobu nebyl zveřejněn žádný příspěvěk. Moc se omlouváme, že jsme vás nechali tak dlouho čekat!

Bohužel potýkáme se s docela nemilým problémem od té doby co jsme se odstěhovali, a tím je internet. Nejdřív jsme tu bydleli přes dva měsíce úplně bez internetu protože nejdřív byly Vánoce a pak jim to prostě hrozně dlouho trvalo. Volali jsme tam každý den a nikdo nám nemohl vysvětlit o co vlastně jde ani jak dlouho to ještě bude trvat… Jediná útěcha kterou nám dali bylo, že lidi u nich čekají na zapojení třeba i půl roku hahaha! Tak to teda ne! Opravdu úroveň určitých služeb se nedá vůbec srovnávat s Čechami. Zkusila jsem být milá i sprostá, nic nepomáhalo. Tak pak jsem tedy vyhrožovala že od nich odejdeme a ztratí zákazníky. Pokud byste tohle řekli v ČR dejme tomu O2 nebo UPC, vsadím se že by vás chtěli uplatit nebo by se snažili vám nabídnout nějaký výhodný tarif, jen aby si vás udrželi. Tady ani ťuk. OK, pokud chcete odejít tak nashle 😀 a hned nám zrušili účet a to podotýkám, že jsem pouze pohrozila že odejdeme! Tolik jsme se kvůli tomu navztekali, že jsme se tomu už museli smát. Přešli jsme teda k jiný společnosti která nás kupodivu zapojila do několika dnů. Problém je ale v kvalitě internetu. Doma ho samozřejmě v pohodě používáme, ale je hrozná úroveň upload, takže nahrání i jen jednoho dokumentu nebo fotky trva věčnost 🙁 Nejhorší je, že už to asi nebude lepší. Někteří z vás už jste to možná slyšeli, že kvalita internetu v Austrálii celkově je naprosto příšerná..Přecejen, Austrálie je docela odříznutá a je obrovská a navíc, Bondi je jedna z nejstarších čtvrtí a nikdo neinvestuje do rekonstrukcí protože každý ví, že i tak se nemovitost dá v pohodě pronajmout protože tady prostě chce bydlet každý!!  Takže jsou tu i staré dráty na ten internet no a i od toho se to odvíjí. Je to jak cestování v čase ha ha, troufám si říct že lepší internet jsme měli u nás na vesnici před 15 lety!  Takže mějte s námi prosím trpělivost, na blog jsme nezanevřeli. Články tu většinou visí napsané, jen vždy čekám až mi Petr nahraje fotky (což je činnost, kterou má opravdu nerad..)

Další věc co jsme museli vyřešit byl spolubydlící. Rozhodovali jsme se hned jak naši odjeli, jestli si nějakeho najít nebo ne. Byt bychom utáhli, i když bychom potom neušetřili tolik kolik bychom chtěli, a z toho druhého pokoje mohla být šatna a pracovna. Nakonec jsme se teda rozhodli někoho sehnat. Reklama vysela na internetu asi jen dva dny až už nám volala spousta lidí. Nakonec jsme teda vybrali Španěla, Dannyho. Hodně pracoval a vypadal že je v pohodě. Jenže pak si k sobě začal z ničeho nic vodit jeho holku, která tady přespávala niž by něco řekl a potom kamarády se kterýma tady vyřvával. Nelíbilo se nám to, hlavně mě, protože Petr nikdy nic moc neřekl (znáte ho) a mě už to pak bylo blbý Dannyho vychovávat (nejsem jeho máma). Potom přišel a vlastně nám oznámil, že za měsíc přijede jeho teta a strejda a že tu s ním budou bydlet ten měsíc. To mi málem vypadly oči. Hned jsem řekla že v žádným připadě, ta místnost je max pro dva lidi, ale komfortně pro jednoho, proto jsme i hledali spíše jednoho než pár. Hrozně se divil, že s tím jako nesouhlasíme, a ať si vezme čas na rozmyšlenou, ale odmítli jsme to. Samozřejmě za dva dny přišel s tím, že se stěhuje…Ani nám to nevadilo, věděli jsme tak nějak že to není ono.. Vyvěsili jsme tedy znovu reklamu na internet a našli novou spolubydlící, ano tentokrát holku. Sice ta cena, která se odvíjí od lokality kde bydlíme je více přístupná spíš pro kluky, ale tak říkala jsem si že to může být příjemná změna. Teď tedy bydlíme s Johanou, holčinou původně z Kolumbie, ale už žila deset let v Londýně před tím, než se nastěhovala do Sydney. Je sice hezká, ale bohužel hloupá. Horký hrnec klidně postaví na linku, vaří a přitom odejde k sobě a pak se strašně diví, že se jí to připálilo, apod apod. Ale zase si říkáme, že dokonalý spolubydlící neexistuje a tak to zatím zvládáme, i když někdy se nad tím co dělá musíme fakt smát.

V novém bytě jsme už taky museli řešit jiné věci než ten internet. V noci jsem, věřte tomu nebo ne, po cestě na záchod potkala krysu. A když říkám krysu tak myslím krysu asi 20 cm plus ten dlouhej odpornej ocas. Byly asi 2 ráno tak jsem naštěstí nevykvykla, ale je jasný že už jsem neusnula. Byla jsem z toho strašne znechucená (jako by nestačilo, že tady musím trpět ty odporný švábi) a teď ještě tohle! Snažili jsme se přijít na to, jak se jí zbavit protože očividně se pořád schovávala někde v bytě protože po ní byl bordel. Známí a kamarádi se nad tím jen pousmáli a mávli rukou, že tohle je přece normální, a vůbec na Bondi! Chtělo se mi křičet že já jsem ale y Evropy a takovýhle krysy máme možná tak někde v terárku a ne v kuchyni! Až jsme zírala jak se nad tim nikdo ani nepozastavil (to tady všichni žijou s krysama nebo co?!) Nicméně, našli jsme účinný jed proti krysám, a museli jsme ho mít rozmístěný po bytě dva týdny než bylo stoprocentní že ta mrcha někde chcípla.

A teď zase z jiného soudku. Péťa už zase začal chodit do školy, má teď nový term a bohužel trochu přísnější docházku. První týden to ještě hrotil ale teď už tam zase chodí 1-2x týdně takže to ještě jde. Na assessmenty sice prdí a dělá na poslední chvíli, ale zatím to zvládá. Já už se zase učím na můj druhý pokus o IELTS test a je to docela otrava, protože tím jak jsme poslední půl rok něco zařizovali a dělali na to nebyl moc čas a tak se to prakticky učím celé znova a bez školy.

Péťa propadl nové vášni a tou je Spearfishing, teda lovení ryb harpunou takže si na to nakoupil výstroj a cvičí jak zadržet dech na co nejdéle. Zatím teda ještě nepřinesl žádnou pořádnou rybu co by za to stála, ale já věřím, že brzo začne nosit 🙂 Koupili jsme si oba kvalitní masku a šnorchl a byli jsme to vyzkoušet na Clovelly, kde se dá vidět hodně zajímavých ryb a dokonce i rejnoci.

04390009.JPG

potápění na Clovelly

04420027.JPG

potápění na Clovelly

05050089.JPG

Clovelly

Dále jsme koupili letenky na Whitsunday Coast, což je vlastně část Velkého Barierového útesu kam se tedy podíváme v říjnu/listopadu letošního roku. O mém příletu domů zatím diskutujeme, nicméně to letos vypadá spíše na červenec až srpen.

A poslední, zároveň nemilá věc, která se stala je, že máme nabourané auto. Péťa stál na semaforu a nějaká ženská to do něj nabourala zezadu. Vyskočila a začala se omlouvat, že už deset let neřídila a že tohle auto má teprve 2 dny. To ale není náš problém že. Naštěstí se mu nic nestalo a na našem Čmelákovi to nění ani moc vidět, oprava je zatím v procesu.

Toť vše z posledních událostí, slibujeme že se zase brzy ozveme!

Vaše Martinka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *