Malajsie 2019, cestopis

Celkově procestováno: 36 dní

Celková útrata: $1349 AUD nebo 21. 140 Kč

Vízová povinnost: není třeba do 90 dní

Naše trasa po Malajsii

Langkawi – Penang – Ipoh – Cameron Highlands – Kuala Lumpur – Melacca

V Kuala Lumpur jsme už před samotnou cestou do Malajsie byli na trochu delším stopoveru mezi Vietnamem a Bali a pak se tam o pár měsíců zase vrátili. Původně jsme měli v plánu procestovat i východní část Malajsie a Borneo, nakonec jsme ale od nich museli z časových důvodů opustit. I tak jsme si ale Malajsii moc užili, hlavně místní lidi, kteří byli nejlepší jaký jsme na cestách poznali. 

Langkawi

Na Langkawi jsme se dostali po šíleně dlouhé cestě vlakem z Bangkoku přes Kuala Perlis. Ostrov jako takový nás ničím extra nezaujal. Ubytování nic moc, příroda taky ne a hezkou pláž aby pohledal. Na tý naší to vypadalo z dálky ok, z blízka už to bylo horší a ve vodě nás neustále něco žahalo. Z ostrova se ale dalo zajet na denní výlet po okolních ostrůvkách, který se nám celkem líbil. 

Na výletě lodí k panenskému jezeru
Celý příspěvek

Proč NEJET na Bali

V poslední době mi každý říká, že by chtěl na Bali. Je toho plný internet, instagram a bůhví co ještě. Potom je tu film s Julií Roberts Eat, Pray, Love (tuším, že česky je to jíst, meditovat, milovat) který představuje Bali jako oázu klidu, místo, kde člověk najde sám sebe. Myslím, že v minulosti to opravdu bylo možné. Každopádně dnes už je dost pozdě.

Na Bali jsme byli poprvé v roce 2016 a to proto, že byly levné letenky z Austrálie. Měli jsme jsme skoro žádné očekávání a strávili tu jen dva týdny. Za tu dobu jsme toho nepoznali moc. Teď jsme tam ale byli na celý měsíc a měli možnost trochu více nahlédnout do balijské kultury a poznat místní o něco více. Výsledkem bylo to, že jsme se nemohli dočkat až z ostrova vypadneme. 

Po rozhovorech s lidmi co Bali milují jsem dospěla k závěru, že se jedná o lidi, kteří celý svůj čas na Bali stráví v hotelovém resortu, kde je o ně postaráno a vše zajištěno, stravují se v hotelových restauracích a pokud jedou na výlet tak jen s osobním řidičem. Jinými slovy, moc toho nezařizují sami a balijce znají jen z těch hotelů a restaurací. Na tom není nic špatného. Každopádně v našem stylu cestování chceme vždy dělat vše s místními, mluvit s nimi a jednat s nimi o čemkoliv prakticky denně, to je pro nás na cestování to nej a tak se právě taky člověk nejvíce o té kultuře dozví.

A proč se teda Bali vyhnout?

Celý příspěvek

Indonésie – Komodo a další, 2018

Celkově procestováno: 59 dní

Celková útrata: $3281 AUD nebo 52.600 Kč

Vízová povinnost: není třeba při návštěvě do měsíce. Na delší cestování se musí koupit Visa on Arrival, které se pak dá prodloužit na ambasádě.

Naše trasa po Indonésii

Bali – Flores – Komodo – Gili Air – Nusa Penida – Lembongan

Při naší cestě Indonésií kde jsme strávili 2 měsíce jsme hodně času pobyli na Bali, kde jsme už byli v roce 2016 a pak se vydali na Flores, Komodo a pokračovali dál zpět směrem k Bali přes Gili Air, Nusu Penidu a Lembongan. Komodo bylo moje vysněné místo už hrozně dlouho, a tak jsem se nesmírně těšila.

Dlouho jsme přemýšleli jak tu cestu na Komodo vymyslet, abychom toho viděli co nejvíc. Dodnes se vidím na pláži v Amedu na Bali jak plánuju a čárám nápady na papír. Nakonec jsme přeletěli z Bali na ostrov Flores malým letounem společnosti Sriwijjaya Air. To pro nás a hlavně pro mě nebylo vůbec jednoduché, protože jsme letěli jen několik dnů po tom, co se zřítilo jiné indonézské letadlo u Jakarty. Nikdy předtím jsem neviděla zemi raději. 

Flores jsme nestihli projet tak jak bychom si představovali. Toulali jsme se na motorce převážně po okolí Labuan Bajo a přilehlých ostrovech. Labuan Bajo jako takové se mi vůbec nelíbilo. Všechno bylo špinavé, po ulicích běhaly krysy a smrděla tam otevřená kanalizace. I když se jedná o přímořské město, voda kolem města vypadala spíš jako bahno s hromady odpadků. Jedná se navíc o muslimské město, takže každé ráno ve 4 hodiny se rozezní volání do mešit, které trvá cca půl hodiny. Toto se opakuje několikrát denně. Jsou zde velice časté výpadky elektřiny. V Labuan Bajo se mi poprvé nad tím co jsem viděla chtělo brečet. Je to tam opravdu tak šílené, jak to zní.

Co se mi ale líbilo, byla neplánovaná návštěva školy, kam jsme se dostali nedopatřením na motorce. Původně jsme se jeli podívat na místní kostel, ale pak jsme přešli kousek dál a v tom se na nás vyřítili místní děti, které zrovna končili ve škole a ukazovali na nás prstem a křičeli BULE, BULE!! Což znamená bílá osoba. Dotáhli nás až na školní dvorek, kde jsme se snažili mluvit s učiteli, ale kvůli omezené angličtině nám to moc nešlo. I tak to byla ale skvělá a nezapomenutelná návštěva. Děti měli uniformy, otrhané tašky a většina z nich neměla ani boty, ale vypadali šťastně. Taky asi viděli poprvé bělochy.

s dětma u školy
Celý příspěvek