Nepal state of mind

Austrálie je známá tím, že je to multikulturní země. Někdy nám příjde že až moc, hlavně když ve městě je 85% asiatů a jen hrstka bělochů. Nejen že mezi nima díky naší výšce vypadáme dost jako zlobři, ale často taky neumějí moc anglicky a jen se přihlouple usmívají. Muslimů je tady taky poměrně dost ( hlavně čtvrtě Bankstown, Blacktown apod.), a i když víte, že ne všichni musejí být zrovna členy ISIS, není vám v jejich přitomnosti zrovna fajn. Mě osobně nedělá moc dobře pohled na arabské ženy, které jsou od hlavy až k patě zahalené v tom jejich oděvu, kde mají jen síťku na oči. Vidět to v televizi nebo na fotkách je ok, ale pamatuju si, když jsem viděla takovouhle ženu poprvé na vlastní oči. Udělalo se mi zle, a špatně se mi dýchalo. Máte sto chutí jít k ní a zatřást s ní, aby se probrala, tohle přeci není život! Samozřejmě ale když jsou k tomu od malička vedeny, jim to asi nepříjde špatné. Mě jo. A od té doby pokaždý když je zase vidím se mi zastaví srdce.

K mému překvapení je tu i hodně lidí ať už studentů nebo přistěhovalců z Nepálu. Osobní zkušenost s nimi máme už ze školy. Samozřejmě netřeba všechny házet do jednoho pytle, ale zkrátka je to jiná kultura a hlavně jiné hygienické návyky. Nyní máme už poněkud hlubší zkušenost. Poté, co se z baráčku odstěhoval Maruf, měli jsme tu asi 2 týdny klid a mír jen já a Petr a Samanthi a Sam. Pak nám ale Sam oznámil, že místnost po Marufovi chce nabídnout na pronájem, což je samozřejmě jasný jinak by tu zela prázdnotou. Tak jsme čekali na vhodného spolubydlícího. Nejvíc jsme se báli toho, aby tu nebyl další pár. Dobře je to velký dům a dvě koupelny, ale 6 lidí už by bylo asi moc. No, k našemu překvapení jsme zjistili že tu ubytovali právě pár a co četr nechtěl právě z Nepálu. Jak jsem to slyšela stály mi chlupy na hlavě. Ale tak dobře, chtěli jsme jim dát šanci. První šok pro mě nastal, když ta holka, co jsem ji doteď vlastně ani neviděla, na sušáku na prádlo šahala na MOJE spodní prádlo a nacpala to na jednu šňůru aby si tam mohla dát jejich hadry. To když jsem zjistila měla jsem chuť střílet 😀 A hle, zrovna šla, asi se mi představit. Takže asi takhle: Jo, ahoj já se jmenuju Martina, bydlim naproti a nepřeju si aby jsi ty nebo tvůj přítel šahali naše věci. Aspoň jsem si sjednala pořádek už od začátku 😀

Bohužel, následovalo mnohem víc odporných story. Například, protože oba pracovali do noci, vraceli se tak kolem půlnoci a začali vařit přičemž zkončili třeba ve 2 ráno. Takže když jsme ráno vstávali do práce, všude, ale opravdu všude po kuchyni odporný mastný fleky a kari. Fajn. Takže jdete na záchod a tam na zemi podprsenka a kalhotky, všechno ušmudlaný a sepraný a nechala to tam ležet jak jí to upadlo od ruky. Super. Já i Samanthi jsme podobné výbušné povahy takže po tom, co jsme zjistili že to jsou oprvadu prasata jsme se rozhodli vše řešit přes Sama. Horor pokračuje. Nedochází jim asi, že jsou v Austrálii, zemi s pavoukama a hadama a švábama a nevim s čim všim a nechávají otevřeno přes noc na terasu. Petra tak po ránu pozdravili hned dva Hautsmani, pavouci velký přes 10cm. Kluk se asi neumí vymočit přímo do záchoda protože všude kolem načůráno. A ona, co zřejmě měla své dny se neobtěžovala ani spláchnout záchod takže první co Samanthi viděla když vstala byl zakrvácenej záchod. O tom, že by alespoň jednou za 3 týdny uklidili celý byt nemůže být ani řeč, i když by to tak samozřejmě mělo být, střídáme se v tom všichni. Takže jednou navečer jsme vymopovala celý dům, sedla si do obýváku s Petrem a najednou se otevřely dveře a slyšeli jsme hlasy. Přivedla si kamarádky a rovnou 3. Venku zrovna pršelo a myslíte že se alespoň zuli? Nebo pozdravily? NE. Co dodat, zdržely se tu asi tak do 1 do rána, přičemž si lakovaly nehty v kuchyni, chodily všude v botech a vařily nějaký to jejich smradlavý jídlo. On pak přišel po půlnoci a začali tady všichni řvát jako kdyby bylo odpoledne. Absolutně normální bavení se po půlnoci všude po domě bylo na denním pořádku. Ráno samozřejmě všude bordel. A co víc, zlomená židle v kuchyni a nastražená tak aby to vypadalo že nic. To už bylo i na našeho Sama moc a řekl jim ať se odstěhují.

To je jen výňatek z našich zkušeností 🙂 rozhodně jsme se tu s nima nenudili! Rčení „jiný kraj, jiný mrav“ tu platí dvojnásob. To, že my se chováme jak nejslušněji můžeme (v noci nehulákáme jak na lesy protože je nám jasný že někdo jiný může spát, dvěře zavíráme klikou a nezaboucháváme všechny dveře, hlavně v noci a uklízíme) ještě neznamená, že se tak chovají všichni. Hlavně se snad už ponaučil Sam, že s lidma z Nepálu asi není úplně nej bydlení 😀 Máme tu teď týden jednoho klučinu (z Pákistánu – samý lepší země haha) a je v pohodě. Většinu času pracuje – nejlepší spolubydlící a je čistotnej. Snad budeme žít v harmoniii dlouho…

Mějte se a smějte se!

20150131_142853.jpg

Vaše Martinka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *