Indonésie – Komodo a další, 2018

Celkově procestováno: 59 dní

Celková útrata: $3281 AUD nebo 52.600 Kč

Vízová povinnost: není třeba při návštěvě do měsíce. Na delší cestování se musí koupit Visa on Arrival, které se pak dá prodloužit na ambasádě.

Naše trasa po Indonésii

Bali – Flores – Komodo – Gili Air – Nusa Penida – Lembongan

Při naší cestě Indonésií kde jsme strávili 2 měsíce jsme hodně času pobyli na Bali, kde jsme už byli v roce 2016 a pak se vydali na Flores, Komodo a pokračovali dál zpět směrem k Bali přes Gili Air, Nusu Penidu a Lembongan. Komodo bylo moje vysněné místo už hrozně dlouho, a tak jsem se nesmírně těšila.

Dlouho jsme přemýšleli jak tu cestu na Komodo vymyslet, abychom toho viděli co nejvíc. Dodnes se vidím na pláži v Amedu na Bali jak plánuju a čárám nápady na papír. Nakonec jsme přeletěli z Bali na ostrov Flores malým letounem společnosti Sriwijjaya Air. To pro nás a hlavně pro mě nebylo vůbec jednoduché, protože jsme letěli jen několik dnů po tom, co se zřítilo jiné indonézské letadlo u Jakarty. Nikdy předtím jsem neviděla zemi raději. 

Flores jsme nestihli projet tak jak bychom si představovali. Toulali jsme se na motorce převážně po okolí Labuan Bajo a přilehlých ostrovech. Labuan Bajo jako takové se mi vůbec nelíbilo. Všechno bylo špinavé, po ulicích běhaly krysy a smrděla tam otevřená kanalizace. I když se jedná o přímořské město, voda kolem města vypadala spíš jako bahno s hromady odpadků. Jedná se navíc o muslimské město, takže každé ráno ve 4 hodiny se rozezní volání do mešit, které trvá cca půl hodiny. Toto se opakuje několikrát denně. Jsou zde velice časté výpadky elektřiny. V Labuan Bajo se mi poprvé nad tím co jsem viděla chtělo brečet. Je to tam opravdu tak šílené, jak to zní.

Co se mi ale líbilo, byla neplánovaná návštěva školy, kam jsme se dostali nedopatřením na motorce. Původně jsme se jeli podívat na místní kostel, ale pak jsme přešli kousek dál a v tom se na nás vyřítili místní děti, které zrovna končili ve škole a ukazovali na nás prstem a křičeli BULE, BULE!! Což znamená bílá osoba. Dotáhli nás až na školní dvorek, kde jsme se snažili mluvit s učiteli, ale kvůli omezené angličtině nám to moc nešlo. I tak to byla ale skvělá a nezapomenutelná návštěva. Děti měli uniformy, otrhané tašky a většina z nich neměla ani boty, ale vypadali šťastně. Taky asi viděli poprvé bělochy.

s dětma u školy

Angel Island byl také jedním z našich výletů z Labuan Bajo. Pronajali jsme si na celý den kapitána s lodí asi za cca 800 kč který nás vzal na úžasný Angel ostrov. Voda zde byla naprosto křišťálově čistá s korálovým útesem. Viděli jsme obrovské množství ryb a malé žraloky. Za celý den jsme prakticky nevytáhli paty z vody. Bylo to pohádkové. Navíc jsme na ostrově byli úplně sami. 

Vlastní kocábkou na Angel Island
Ráj na Angel Islandu
Byli jsme tady celý den sami

Plavba Flores – Lombok přes Komodo Národní park

Vyzjistili jsme, že se nejvíce podíváme na Komodo když se budeme plavit. A jelikož jsme se stejně potřebovali dostat zpět na Bali, byla to dobrá alternativa pro cestu zpět. Celkově jsme pluli 4 dny a 3 noci. Viděli jsme spoustu zajímavých míst a odnesli si nezapomenutelné zážitky. Plavba s Wanua Adventures nás oba stála cca 7500 kč. Dají se sehnat i levnější i dražší, každopádně tohle nebyla žádná luxusní loď, ale dobře nám tam vařili a dobře se o nás starali. Byl to pro nás nejlepší čas, co jsme v Indonésii zažili.

Komodo čeká

Pro mě byla stěžejní návštěva ostrovů Rinca a Komodo, kde jsem se těšila na to, až uvidíme komodské draky (varany) v živé přírodě. Byla to taková pecka, jak jsem si to představovala? Ani ne. Draci jsou sice majestátní a úžasní tvorové, ale podmínky ve kterých žijí jsou katastrofální. Pokud vás zajímá plastový problém, zajeďtě si do Indonésie. Opravdu. Po ostrovech se můžete pohybovat jen s průvodcem, protože draci můžou zaútočit i na člověka. Nebylo by to poprvé, ani naposled. Krajina Rincy a komoda je vyprahlá, spatřit můžete divoká prasata a jeleny, které draci loví.

Komodský drak/varan
Krvelačné bestie jsme navštívili po poledni, kdy trávili a bylo menší riziko že na nás zaútočí

Růžová pláž na straně ostrova Komodo je dnes všude po facebooku a instagramu. My jsme tam dorazili před setměním, a i když pláž to byla hezká, určitě ne taková, jakou ji prezentují na internetu. V dnešní době, kdy všechny fotky projdou desítkami filtrů než se vůbec zveřejní, mají lidé velká očekávání, která pak ale bohužel nejsou naplněná. Pro nás nebyla růžová pláž tak stěžejní, takže jsme to neprožívali. Nejvíc zajímavé bylo, že jsme ve vodě poprvé plavali s mořskou želvou obrovskou.

Pink beach za úsvitu

Ostrov Padar jsem poprvé viděla v nějakém cestovatelském magazínu a byla jsem naprosto uchvácena jeho krásou. Když jsme zjistila, že je součástí této plavby tak jsem zajásala. Na Padar jsme se vylodili na úsvit slunce a byla to skvěla volba. Na vrchol jsme stoupali snad 40 minut, ale stálo to za to. Posuďte sami.

ostrov Padar za úsvitu v úžasných barvách
a ještě jednou

Plavání s Mantami obrovskými byl také neuvěřitelný zážitek. Vyskákali jsme z lodi a pozorovali obrovské hejno mant, kterých bylo v jednu chvíli až osm. Na místě se nacházela jen naše posádka a tak jsme měli spoustu prostoru manty obdivovat. Rozpětí ploutví měly až 8 metrů! Přiznávám, že skočit do té vody když v ní plavalo něco tak obrovského nebylo úplně jednoduché, ale jakmile člověk sebral odvahu a skočil, ničeho nelitoval. Manty si mírumilovně plavali a vyzařoval z nich neuvěřitelný klid a mír.

Manta obrovská
jeden z našich nejkrásnějších zážitků

Na Gili Laba jsme zažili něco opravdu výjimečného. Umíte si představit, že se koupete v moři na krásné pláži a najednou k vám přijde jelen? Zajímavá představa že. To přesně se stane na Gili Laba. Je to úžasné, jeleni jsou relativně naučeni a nemají z lidí až takový strach a tak se s vámi klidně vykupou. 

jeleni na Gili Laba
Byli skvělí

Po cestě bylo samozřejmě mnohem víc zastávek, kde jsme se koupali v křišťálové vodě, šnorchlovali a sbírali mušle, které pak byly k večeři. Sešla se nás celkem dobrá parta, a tak si bylo po večerech o čem povídat. Na tuhle plavbu jen tak nezapomenu.

Naše loď nebyl žádnej Hilton a ne pro ledajaký fajnovky. Spali jsme na horní palubě hezky pohromadě sprchu jsme měli jen se slanou vodou a záchody dva. Jeden evropský a jeden turecký, což byla spíš taková díra v podlaze haha. O to lepší máme zážitky!

spaní na horní palubě
večeře
jediná jsem pomáhala chlapům v kuchyni
náš proslulý wc

Gili Air 

Po tom co jsme připluli na Lombok jsme pokračovali dál na Gili Air. Lombok se v té době stále ještě vzpamatovával z ničivého zemětřesení a tak jsme ho pro tentokrát vynechali. Místo toho jsme se přemístili na Gili Air, což je jeden ze tří malých ostrůvků poblíž Lomboku. Gili Air je snad nejklidnější z těch tří a bylo to přesně to, co jsme po té náročné plavbě potřebovali. Na ostově toho není moc co dělat a je tak malý že ho obejdete za hodinu. Většinu času jsme tam relaxovali, ale udělali jsme si i čas na šnorchlování se želvami.

západy slunce na Gili Air byly famózní

Nusa Penida

Nusa Penida je taková malá sestřička Bali. Musíme přiznat, že nikde jsme si fyzicky nesáhli na takové dno jako na Nusa Penidě. Celý ostrov má k vidění neuvěřitelná místa, avšak k naprosté většině z nich si musíte vyšplhat/sestoupit/vyhrabat. Ostrov není moc velký a dá se projet na motorce, ale cesty jsou tam tak šílené, že většina cestovatelů, které potkáte mají ovázané lokty a kolena. Silnice mají díry, nebo se jedná pouze o nezpevněné cesty. Průměrná rychlost je 20-30 km/hod. a průměrně píchnete pneumatiku jednou za dva dny. Když budete mít štěstí jako my, tak píchnte i dvakrát za den a do toho v noci a ještě budete muset tlačit motorku 3 km 😀 

tisíce ostrovů 
sestup k vodopádu byl tak šílenej jak to vypadá. Dlouho jsem se tak nebála
a toto je ten zmíněný VODOPÁD haha
další z mnoha majestátních míst Nusy Penidy
Kelingking beach je nejznámější pláží Nusy Penidy, i když se tam moc koupat nedá

Lembongan 

Tenhle ostrov je hned naproti Nusa Penidě a převeze vás tam malá loď pro cca 10 lidí. Ostrov si cestovatelé, které jsme potkali vychvalovali a tak jsme si říkali, že se tam taky podíváme na pár dní. Celá naše zkušenost začala tím, že po nás v přístavu chtěli asi 250 kč za to, že nás odvezou do hotelu vzdáleného 3 km. To je asi tak cena kterou jsme zaplatili za jednu noc v hotelu s bazénem a snídaní, takže jsme šli radši pěšky. Na Lembonganu jsme nepřišli na nic zajímavého, a určitě bychom ho příště s chutí vynechali. Pláže jsou rozbouřené a není moc kam jít a co dělat. Dále tu taky často vypadává elektřina.

Bali 

Na Bali jsme nebyli poprvé a asi ani naposled. Ovšem zklamání a znechucení z této dlouhé návštěvy (byli jsme tu měsíc) je obrovské. Ale o tom jindy. Na Bali už to známe jako svý boty, a celý ostrov jsme sjeli na motorce. Podívali jsme se na místa kam jsme předtím neměli čas se podívat ale zároveň jsme se taky těšili až odsud vypadneme.  Pláže jsou pouze ucházející, lidé asi nejhorší jaké jsme po dobu našeho cestování potkali a problém s plasty neuvěřitelně aktuální. Jediné co je na Bali fajn je kvalita ubytování. Za málo peněž hodně muziky platí hlavně na Bali. Abych vám tu představu o tropickém ráji úplně nezkazila, přikládám pár hezkých fotek.

chrám Lempuyan, který určitě znáte z instagramu
východ slunce nad sopkou Mt Agung
Proslulé rýžové terasy Tegallalang
Vodopád Sekumpul

Jídlo v Indonésii

Tradiční Indonézská jídla jsou plná oleje a MSG. Není divu že Indonézani trpí rakovinou žaludku. My jsme se jako vždy když jsme na cestách stravovali s místními a nebyla to žádná slast. Turisti co přijíždí na Bali se nejčastěji stravují v mezinárodních restauracích, pizzeriích a podobně. Mnohdy nemají o tradiční indonézské kuchyni ani představu, jak vlastně vypadá a chutná a tak se domnívají že na Bali je výborné stravování (mluvím z vlastní zkušenosti). 

Tradiční jídlo můžete ochutnat v tzv. Warungu, stánku na ulici. Cena za jedno jídlo se pohybuje kolem 20 – 30 kč. Vše je připraveno velmi rychle a většina pokrmů je smažená a pálivá. Smažená rýže – nasi goreng, smažené nudle – mie goreng, smažené placky – gorengan, smažená rýže s kuřetem – nasi ayam nebo kuřecí polévka – bakso ayam. Na druhou stranu, jsou zde zvyklí dělat fresh džusy z různých druhů ovoce a výborné palačinky Martabak manis.

takový běžný oběd z warungu, cena za vše cca 80 kč
zde trochu odlehčená verze se zeleninou

Jídlo se mění a může být odlišné po růžných indonézských ostrovech. Nejvíce nám chutnalo na malém ostrůvku Gili Air, kde vařili i kari a používali více kokosového mléka než oleje. Výborné bylo třeba Olah-Olah nebo Gado-Gado. Každopádně indonézská kuchyně opravdu nepatří k mým oblíbeným.

Zemětřesení a jiné přírodní jevy

Při cestě do Indonésie musíte tak trochu počítat s tím, že se může vyskytnout zemětřesení. Země se totiž nachází v tzv Ohnivém kruhu, který je dlouhý zhruba 40000 km a se táhne se okolo Tichého oceánu. Na tomoto území se nachází přes 450 sopek a odehrává se zde 90% veškerého zemětřesení na naší planetě. Vulkanická aktivita zapříčiňuje pohyb litosférických desek, což má za následek právě vznik zemětřesení. 

My jsme zažili zemětřesení na vlastní kůži, a to právě na Bali. Byly 3 hodiny ráno, když mě probudil hluk a pohyb postele. Okenní tabule rachotily a postel poposkakovala dopředu a já vůbec nevěděla co se děje. Trvalo to hrozně dlouho (nebo mi to tak přišlo) a bylo to strašně nepříjemné. Když se nám místnost dotřásla, vyběhli jsme ven z pokoje abychom se přesdvědčili že je vše v pořádku. K našemu údivu jsme našli všechny hosty vily už venku společně s majiteli, kteří nám oznámili, že se jednalo už o after shock, doznívání. Takže jsme tu první vlnu vlastně zaspali, což mi příjde neuvěřitelný. Toto zemětřesení bylo silné skoro 7 stupňů Richterovy škály, a i když epicentrum bylo někde u Jávy a my byli skoro uprostřed Bali, cítili jsme ho velmi silně.

Tento zážitek ve mě zanechal velkou stopu a do konce našeho pobytu v Indonésii jsem se bála, že to znovu přijde. Nejhorší pro mě bylo, když jsme měli ubytování přímo na pláži, kde jsme se bála případné tsunami.

Dalším úkazem, který můžete sledovat po celé Indonésii jsou sopky. Jen na Bali jich je okolo 6ti, z toho hlavně Mt Agung a Mt Batur jsou aktivní. Když se tak ubytujete například v městečku Amed, vidíte sopku přímo z moře, a pláže jsou sopečného původu. Mt Agung kouřil za našeho pobytu několikrát, ale lávu nechrlil. Sopky jsme viděli i při naší plavbě z Floresu na Lombok, z toho pár v dáli prosakovala žhavá láva povrchem. To už bylo po setmění a bylo to skvěle vidět.

koupání v Amedu pod kouřící sopkou Mt Agung
další sopka při pohledu z letadla směrem Flores

Jak jste na tom vy, láká vás Indonézie? Jste překvapeni cenou? Dejte mi vědět do komentářů!

Vaše Martinka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *