Great Ocean Road a Melbourne

Nedávno jsme se vrátili z dovolené z Melbourne a Great Ocean Road. Melbourne je hlavní město státu Victoria a Great Ocean Road (GOR) se česky překládá jako Velká oceánová dálnice, což zní dost divně, ale vlastně je to tak 🙂 Je to polulární místo k návštěvě a i my jsem si ji chtěli sjet takže když byly levné letenky, neváhali jsme a koupili.

Great Ocean Road

Podobně jako před odjezdem na Uluru jsme sledovali počasí a čím víc se blížil náš odjezd, tím víc se teploty snižovaly a pravděpodobnost bouřek a větru zvyšovali. Nenechali jsme si tím zkazit náladu, ale radši jsme přibalili pár teplých věcí navíc. Vše začalo šíleným letem, tedy spíš přístáním v Melbourne. Nevím, jestli jsem to již zmiňovala, ale po těch všech tisícech nalétaných mil a desítkách letů co jsem absolvovala mám pořád strach z létání. No a právě kvůli tomu silnému větru, který byl víc jak 100km/h nám to hrozně házelo s letadlem a už to vypadalo, že snad ani nepřistaneme, těsně před přistáním nám celé letadlo odvál vítr silně do strany, já už počítala andělíčky zatímco Petr si zachoval svoji kamenou tvář 😀 no, nakonec to dopadlo dobře a přežili jsme, ale zkušenost nic moc.

Po příletu jsme půjčili auto, cenově vycházelo nejlépe Kia Rio, malé ale stačilo. Půjčení na dva dny nás stálo 58 AUD plus pojištění cca 26 dolarů. Tím, že nebyla sezóna tak jsme dost ušetřili, což bylo fajn. Hned jsme nasedli a vyrazili směr Tower Hill což výchozí bod naší cesty a dojet tam nám trvalo zhruba 3 hodiny. Vítr byl pořád silný, takže Péťa měl furt nohu na plynu.

naše fáro

Tower Hill jsme zařadili do itineráře kvůli volně žijícím Emu v této oblasti. Hned co jsme tam dorazili, viděli jsme jich tam spoustu, volně pobíhajících. Jako první jsme si všimla jak jsou obrovský a jaký mají pařáty. Navíc vydávali dost strašidelný zvuky – něco jako kdyby měli v břiše bubínek a aby toho nebylo málo, měli fakt zlý oči 😀 Na cedulích jsme se dočetli jak se zachovat v případě, že se proti nám takový Emu rozeběhne. V podstatě to je stejné jako v tom filmu Bohové musí být šílení kde si ty malí děti museli dát kus dřeva nad hlavu aby si hieny mysleli, že jsou větší než oni. Emu vám prý dá taky pokoj když si myslí, že jste větší. Měli jsme vůči nim obrovský respekt a nešli blíž jak na pár metrů, takže jsme to naštěstí nemuseli praktikovat. Nikdy předtím jsme takhle blízko Emu nebyli a byl to super zážitek!

Emu

blíž už ani krok!

Pak jsme bohužel zjistili, že Petr někde nechal bundu, což byl docela problém protože to venku fičelo o sto šest a do toho mělo navíc pršet. Já si vzala mojí zimní bundu, a i když všude vypadám jak cibule tak toho nelituju, protože byla fakt zima. Takže nezbylo než vrstvit a vrstvit, aby nám Péťa nezmrznul.

Další na programu byla Logans Beach, odkud se prý dají hezky sledovat velryby. My už máme nakoukáno, tak jsme přemýšleli, že bychom to vynechali, ale nakonec jsme tam stejně zastavili, protože to bylo při cestě a potřebovali jsme se stejně trochu protáhnout. A ještě že jsme tak udělali! Z platformy byla vidět celá pláž, která byla trochu podobná osmilíové pláži kousek od Sydney, ale hlavně, dvě obří velryby byly přímo před náma a skákali a dováděli tam. To jsme ani nečekali. Do toho začalo lehce pršet a tak se nám tam k tomu navíc objevila krásná duha – duhy nás pak provázeli celou cestu což byla jedna z výhod tohoto deštivého počasí.

Logans beach

Logans beach

kdo pořádně zaostří tak zahlédne ploutev velryby

Poté jsme pokračovali ve sjíždění GOR a dorazili na místa jako Bay of Islands, The Grotto, London Bridge a Lord Ard Gorge. Všechno to byly podobné skálové útvary v moři, kterými je právě Great Ocean Road proslulá. Každý ostrůvek byl jiný a každý byl jinak zajímavý. Zato počasí s námi hrálo celkem krutou hru. Vítr foukal silně skoro nonstop, někdy ani nebylo dost možné udržet otevřené oči, k tomu se počasí měnilo snad každou minutu, chvilku pršelo, za další minutu začalo svítit sluníčko a za dalších 3 minuty začaly padat kroupy velké jako kuličky na cvrnkání. Jednou nás takhle kroupy zastihly po cestě kde se nebylo kde schovat, takže jsme rozdělali můj malý mini deštník a šli dolů na bobek a snažili se ubránit až jsme se tomu museli smát 😀

Bay of Islands

Bay of Islands

the Grotto

the Grotto

London Bridge

Lord Ard Gorge

Těsně před stmíváním jsme dorazili ke 12ti apoštolům což je asi nejznámější z útvarů GOR. Vsadím se, že i vy v ČR jste o nich slyšeli, nebo už jejich fotku někde viděli. Jedná se o skupinu dnes už jen osmi vápencových skal. Oceán a extrémní počasí postupně způsobují eroze ve skalách a tak vznikají tyhle útvary. Naposledy se zřítila jedna ze skal v roce 2002. Moc se nám to líbilo, působí to tak hezky majestátně.

12 Apoštolů

12 Apoštolů

První noc jsme strávili v hostelu hned u 12ti apoštolů, ve kterém kromě nás byl jen jeden chlap, díky tomu, že není hlavní sezóna.

nech mě spát!

Ráno jsme chtěli vstát na východ slunce a udělat hezké fotky, ale když jsme se vzbudili tak venku šili všichni čerti. Vítr+déšť+hromy blesky. Takže jsme si trochu přivstali a vyrazili na pohodu. Další zastávkou byl úžasný Maits deštný prales. V několika už jsme byli, líbily se nám hlavně v Tasmánii, ale tenhle byl zaseo něco lepší. A díky tomu, že poprchávalo, tak to tomu dodalo takovou super deštnou atmosféru. Udělali jsme si procházku, obdivovali obří Fíkovíky a další stromy a zhluboka dýchali ten úžasně čistý vzduch. Tohle byl opravdu vyjímečný zážitek.

deštný prales

deštný prales

deštný prales

V menší vesnici Apollo Bay jsme se pak zastavili na oběd a konečně se vydali na Kennett River, kde nám Google sliboval, že uvidíme koaly. Byli jsme moc natěšení a hned jak jsme sjeli do této oblasti z hlavní, prohnalo se nám před autem stádo klokanů a my věděli, že to určitě bude stát za to. Vyšli jsme, že se půjdeme projít s tím, že budeme koukat do korun stromů všech eukalyptů a hledat koaly. Ani ne 100 metrů od auta už jsme byli úspěšní! Koaly jsou pro Austrálii tak tipické, ale přesto volně v přírodě se nachází už jen na několika místech. Viděli jsme je nesčetněkrát v zoo a podobných parcích, ale vidět je naživo v přírodě, to byl úplně jiný zážitek. Po deseti zahlédnutých koalách už jsme je přestali počítat 🙂 Všechny byly roztomilé, některé spali, některé byli vzhůru, některé byli dole na větvích, ale většina se jich houpala v obrovské výšce v korunách eukalyptů.

Koala

koala

Eukalyptový háj (ráj)

V Kennett River jsme se pak ještě zdrželi a pohráli si s místními papoušky. Mě se držel jeden na hlavě tak dlouho, že už jsem myslela, že s ním budu muset nastoupit i do auta 😀

Péťa v obležení

ehm, je tu volno?

Pak už jsme se pomalu blížili k Melbourne, kde jsme druhý den měli vracet auto. Noc jsme strávili v oblasti Geelong, naše první noc přes airbnb. Znáte, využíváte? My známe už dlouho, ale nikdy jsme zatím ještě neměli možnost toho využít, až teď a bylo to v pohodě 🙂

Ráno jsme vyrazili směrem letiště vrátit auto. Sláva bohu, měli tam i Péťovu bundu (akorát, že už ji pak skoro nepotřeboval haha). Po vrácení auta jsme se vydali směr Melbourne, přesněji Brighton Beach. Pláž Brighton je vzdálená od města asi půl hodiny vlakem takže jsme to chtěli mít jako první „z krku“. Určitě už jste o této pláži někdy slyšeli a pokud ne, tak se podívejte na fotky a zaručuji, že vám budou povědomé. Pláž je lemovaná malými chatičkami „beach huts“ které vlastní bohatí (pořizovací cena je od 200000 AUD což je cca 3 600 000kč) a slouží k uskladnění věcí jako lehátek, sportovního vybavení, ale nekteří tam mají i bar atd. V létě si tam pak hezky hoví kousek u vody. Není ale určena na bydlení. Chatičky jsou hezky pomalované, tak to vypadalo zajímavě a dávalo to Brightonu jistou vyjímečnost.

Brighton Beach

Brighton Beach

Brighton Beach

Melbourne jako takové je vůbec celé tak nějak hezky zbarvené. Grafitti jsou povolené v několika ulicích a je to považováno za opravdové umění a musíme říct, že bylo fakt o co stát. Nejznámější je asi Hosier Lane, od které jsme bydleli jen pár metrů takže jsme to samozřejmě očíhli 🙂

Grafitti

Grafitti

Hosier Lane

Jinak se nám Melbourne líbilo, i když je to velkoměsto jako každé jiné, Melbourne působilo hodně evropsky. Třeba známá vlaková stanice Flinders Street nám připomínala Prahu, protože se před ní proháněli tramvaje a všude jsme slyšeli to známé cink cink. Centrum města nám přišlo o dost větší než je třeba Sydney. Mrakodrapů a výškových budov tam bylo o dost víc, až to vypadalo že je to snad nekonečné.

Uvnitř historické tramvaje

Melbourne

Melbourne

Melbourne

Hodně se nám líbila botanická zahrada, která je několikanásobně větší než ta co máme v Sydney. Potřebovali by jste na ni min celý den, aby jste ji prošli celou.

Botanická

Večer jsme zašli na výstavu Art Vo do Docklands, o které nám řekli američtí kamarádi, co tam byli asi měsíc před námi. Jednalo se o malby, které působily jako optické iluze a tak jsme udělali pár zajímavých fotek a užili si dost srandy.

Ubytování v hostelu bylo úplně v pohodě, měli jsme koupený privátní pokoj, kousek od Flinders street.

Ubytování v hostelu

No, kdybychom to měli shrnout, tak Melbourne bylo pěkné, ale je to zase jenom město tak ty dva dny bohatě stačily. Great Ocean Road naopak byla naprosto skvělá, i přes nepřízeň počasí jsme si to fakt užili.

 

Vaše Martinka

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *