Co se stalo

Co se stalo? Byl pátek a já měla další pracovní pohovor. Týkalo se to hlídání 3-leté holčičky. Rodina i zázemí bylo super, byli ze mě nadšení a tak jsme si plácli. Byla jsem ráda, protože to bylo za pěkné peníze a časově se to dalo zvládat taky parádně. Tak jsme si s Petrem říkali, že se konečně zadařilo a bude to fajn! Jenže co čert nechtěl, večer se mi udělalo špatně. Nebudu kecat, pravá strana břicha mě bolela už dva dny, ale nebylo to nic dramatického, neomezovalo mě to v chůzi ani jiných činnostech. Ale v pátek co jsem se vrátila z toho pohovoru to bylo horší. Přemýšleli jsme, jestli to řešit nebo ne. Raději jsem se rozhodla že jo. Vyrazili jsme teda k GP asi tak 5:20 pm a sestra nám řekla že tam jsou jen do pěti (internet lhal). OK, tak kam půjdeme? Nejhorší je, že musíte hledat jen takovýho doktora kterej má smlouvu s vaší pojišťovnou. Nakonec vykoukl doktor a říkal ať to neřešíme že mě ještě vezme. Hodnej ind 🙂 No nic, po tom co mě vyšetřil a prohmatal se mi udělalo ještě víc blbě a říkal, že musíme jít do nemocnice aby mě odebrali a byli si jistý, že to není slepák. Za to já si už po tomhle jistá byla. Dorazili jsme do nemocnice na Emergency kde mě uložili, odebrali a vyšetřili.

20141207_204554.jpg

nebylo to tak hrozný jak to vypadá 🙂

 Po 5-ti hodinách mi dali antibiotika a říkali, že mě musí nechat převést do jiné nemocnice, že tady není chirurgie. Aha? Tak jo, po půlnoci jsem teda jela australskou pěknou sanitkou do nemocnice v Randwicku. V noci za mnou přišel mladej asiat a říkal, že už je to lepší, ale že mě stejně musí odoperovat. Nicméně jsme čekali celou sobotu, kdy jsem byla jen na infuzích a antibiotikách. Protože mě to bolelo pořád stejně a nebylo to asi tak akutní tak měly přednost jiné případy. No co dodat, na sál jsem jela až v neděli ve 4 pm, a ještě hodinu jsem čekala v předsálí. Operace proběhla v pořádku, byl to slepák v zánětu ale nic hrozného. Jsem ráda, že jsem to tam zvládla, protože když se něco dělo, nebo mi něco vysvětlovali byla jsem tam bez Petra. Byla to velká zkouška Medical english ale myslím, že jsem obstála 🙂 V úterý mě pustili domů a vše probíhá dobře, každý nový ráno mi je zas o moc lépe. Děkuju všem, co mi byli oporou a omlouvám se všem, kteří se to dozvěděli až ex post. Což jste byli vlastně všichni. 🙂 Počasí mi nahrává, protože díky bohu je zrovna celý týden hnusně juchů! Zítra jdu na kontrolu a zajímá mě kdy s tím můžu do moře!! 🙂 Chudák Péťa je teď živitelem naší „rodiny“ protože já mám na několik týdnů arest. Tak nám držte palce! A užívejte si vánoční pohodu 🙂

DSC05002.JPG

 Vaše Martínka

P.S. pro zdravotníky: jediný ale opravdu jediný papír – souhlas co jsem podepisovala byl souhls s operací. Anamnézu komplet, sesterskou i lékařskou odebírala příjmová sestra na Emergency. Dokumentace včetně anamnézy zůstala jediná, platná ve všech nemocnicích. To jen pro zamyšlení…

2 komentáře u „Co se stalo

  1. Kateřina Mizerová

    Ahoj cestovatelko, konečně jsem se dostala k tomu, abych ti napsala. Doufám, že jste Vánoce prožili bez slz 😉 a na pláži. Psala jsem ti sms, ale až pozdě mi došlo, že to číslo už vlastně nepoužíváš. To víš, já a technika. Užijte si Silvestra a v novém roce hlavně ZDRAVI, plno lásky a dobrou práci !!
    Pa Kačka

    1. Martinka Autor příspěvku

      Moc děkujeme Kači. Vše zatím zvládáme, s podporou rodiny a přátel 🙂 o tom, jak jsme trávili Vánoce chystám další článek 🙂 Tobě a celé Tvé rodině také jen to nej do Nového roku!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *