Vzpomínky na Čechy

Datum odletu se blížil a já začala být mírně nervózní. Co si mám zabalit? No hlavně dárky pro vás pro všechny, ty zabíraly skoro polovinu z mého mega kufru 🙂 Jak to zvládnu? Nastala situace, kdy budu muset letět sama. Věděla jsem, že jednou to přijít musí, ale že by zrovna zaoceánský let trvající spousty hodin, no to by mě teda nenapadlo. Jak to tady zvládne sám Péťa? Ujišťoval mě několikrát že bez obav. No tak jo, já teda jedu!

Po tom co mi na letišti v Sydney důkladně prohlédli snad všechny otvory jsem se vydala k letadlu. Letenky jsme koupili od společnosti Korean Air, cože je čtyřhvězdičková letecká společnost a člen Sky teamu. Neměla jsem teda z letu ani moc strach. První let byl do Seoulu operovaný airbusem A330-300. Sedačky tak byly rozmístěny 2-4-2. Seděla jsem u okýnka s mladou docela v pohodě korejkou co letěla domů navštívit rodinu. Personál i multimediální zábava u sedačky byli špičkový nebylo na co si stěžovat, snad jen že jsem opět jako vždy ani trochu nespala. V Seoulu jsem měla 19 hodin na přestup kdy jsem od korejců vyfasovala luxusní 4* hotel kde jsem se najedla, vyspala a odpočinula do růžova a další den jsem byla připravená na pokračování mé cesty. Na to, jak jsem si to tam užila se můžete podívat níže!

20150818_193922.jpg

večeře v Best Western Hotel v Seoulu

20150818_201928.jpg

můj pokojíček v hotelu

20150818_210137.jpg

Na lince Seoul-Prague operoval boeing 747-400 a seděla jsem v uličce, což mi ale nijak zvlášť nevadilo. Po dlouhých 11-ti hodinách nudy a koukání se po ostatních jak spí jsme konečně přistáli v Praze okolo 16 hodiny. Praha!!

Moc jsem se těšila na maminku a oba brášky co na mě čekali v příletové hale. Z mých růžových obláčků mě ale hned sesadilo pár pracovníků pražského letiště svoji nabručenou povahou a zamračenými obličeji a ksichty a remcání že musí být v práci. Čekala jsem že to bude asi šok, ale že až takhle rychlý, to by mě nenapadlo! Nicméně za několik málo okamžiků už jsme si láskyplně padli všichni do náručí a zažívali obrovské nadšení ze šťastného shledání. Bylo to úžasné. Po cestě domů jsem si všimla, jak v Čechách krásně voní vzduch. Pořád jste se mě ptali „a je to lepší viď, než v Austrálii“ a já pořád nevěděla, ale teď už vím že ano, je tak nějak voňavější 🙂

Po prvních asi 4 dnech co jsme měli „harmonizační dny“ s rodinou mě čekaly první schůzky s přáteli, kamarády, známými a širokou rodinou. Nutno podotknout že jsem zažila opravdový kuturní šok – větší než po našem příjezdu do Sydney. První dny jsem měla z těch lidí v Liberci opravdu jak se říká dost. 😀 Ale za několik dní se to díkybohu zlepšilo ha ha ha

S postatnou většinou z vás jsem se stihla setkat, i když to někdy bylo opravdu nabitý.

20150824_125425.jpg

miláček Andrejka se postarala královsky nejen o moje vlasy ale také o mě

20150824_182154.jpg

setkání s krásnou Ráďou

20150827_190210.jpg

s Kačenkou, která se mi stihla vdát za tu dobu co jsem tu nebyla

20150831_181528.jpg

s Alenkou a Janičkou

20150902_154820.jpg

s Maruškou

20150902_233207.jpg

na místě činu

20150907_102655.jpg

Péťa s malou Eliškou

11986944_10207365632768402_4973009455099406077_n.jpg

jedna z večerních akcí

11997307_10206949410766706_572043338_n.jpg

s Markétkou

Každopádně to bylo úžasný, ještě jsem líbánky nazažila ale musí vypadat nějak takhle 🙂 Všichni jste byli moc milý a hladový po zážitcích! Navíc jste měli potřebu mě neustále obdarovávat a všude zvát což jsem si opravdu užila 😀

S našima jsem se vydávali na výlety, stihla jsem i do Prahy, na koncert skupiny Těla, dvakrát do kina a na diskotéky. Samozřejmě jsem si dosti užila i českého jídla po kterém mi bylo docela těžko než jsem si zase zvykla (Koprovku jsem měla hned po příjezdu a byla skvělá – díky maminko. Svíčkovou jsem měla hned druhý den a byla výborná – díky Maruško!). A bohužel jsem i jeden celý den byla vyřazená z provozu kvůli střevní viróze. Jinak ale musím říct, že zřejmě díky tomu spaní v Korei jsem neměla ani nijak šílený jat leg (pásmová nemoc) a celkem jsem i spala, i když asi první 3 dny jsem byla od 4 vzhůru – ale aspoň jsem měla delší den 🙂

20150821_182655.jpg

svíčková od Marušky Sedlákové, ta byla!

20150823_124754.jpg

řízek od babičky mňam

20150823_125039.jpg
20150829_115342.jpg

na výletě v Dubici, Staré hospodě

20150830_174955.jpg

na vyjíždce s tatínkem

20150831_181418.jpg

naše krásná radnice v Liberci

received_432756846930340.jpeg

synovec Artík

received_432757243596967.jpeg
received_809099705872895.jpeg

u Andrejky

20150913_162736.jpg

trocha slámy

Moc mě potěšily vaše pozitivní reakce na blog a musím říct že jsem byla až překvapená z toho,kolik vás ho čte. Tak se nestyďte a sdílejte s námi vaše reakce i tady ať máme nějakou zpětnou vazbu! U každého článku stačí jen kliknout na „napsat kometář“.

Jak už to tak bývá, i tohle dobrodružství pomalu ale jistě spělo ke konci. A tak nastalo zase loučení. Bylo ale vidět, že už jste všichni takový víc v klidu když jste se už i na vlastní oči přesvědčili že tu nestrádám a nemám ani nikde kousanec od žraloka 😀 Odlétala jsem 16. září tentokrát s jen 7-ti hodinovým přestupem v Seoulu. Musím podotknout, že letiště v Incheon Seoul je asi nejlepším na kterým jsem kdy byla. Tak jsem se šla nechat namasírovat, vysprchovat, surfovat na internetu a pak lehnout do šera na lehátko a odpočívat a to vše prosím pěkně zadarmo. Poslední let byl také naprosto v pohodě – až na nepřijemného chlapa co seděl vedle mě, a před přistáním jsem viděla naprosto famózní svítání, no posuďte sami.

received_812315458884653.jpeg

před odletem zpět

20150918_043848.jpg

východ slunce 1

20150918_044015.jpg

východ slunce 2

20150918_044047.jpg

východ slunce 3

20150918_050956.jpg

Pak už jsme si jen s Péťou padli do náruče a já nezavřela pusu celé dva dny 🙂

 

Tak zase příště, Martinka

1 komentář u „Vzpomínky na Čechy

  1. Andrejka

    Ta střevní viroza mě pobavila 😀
    Martinko krásně napsaný ,ještě jednou ti moc a moc děkujeme za krásný měsíc co jsme tě tu měli 🙂
    Fotky jsou taky krásné !!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *