Archiv rubriky: Cestování

Indonésie – Komodo a další, 2018

Celkově procestováno: 59 dní

Celková útrata: $3281 AUD nebo 52.600 Kč

Vízová povinnost: není třeba při návštěvě do měsíce. Na delší cestování se musí koupit Visa on Arrival, které se pak dá prodloužit na ambasádě.

Naše trasa po Indonésii

Bali – Flores – Komodo – Gili Air – Nusa Penida – Lembongan

Při naší cestě Indonésií kde jsme strávili 2 měsíce jsme hodně času pobyli na Bali, kde jsme už byli v roce 2016 a pak se vydali na Flores, Komodo a pokračovali dál zpět směrem k Bali přes Gili Air, Nusu Penidu a Lembongan. Komodo bylo moje vysněné místo už hrozně dlouho, a tak jsem se nesmírně těšila.

Dlouho jsme přemýšleli jak tu cestu na Komodo vymyslet, abychom toho viděli co nejvíc. Dodnes se vidím na pláži v Amedu na Bali jak plánuju a čárám nápady na papír. Nakonec jsme přeletěli z Bali na ostrov Flores malým letounem společnosti Sriwijjaya Air. To pro nás a hlavně pro mě nebylo vůbec jednoduché, protože jsme letěli jen několik dnů po tom, co se zřítilo jiné indonézské letadlo u Jakarty. Nikdy předtím jsem neviděla zemi raději. 

Flores jsme nestihli projet tak jak bychom si představovali. Toulali jsme se na motorce převážně po okolí Labuan Bajo a přilehlých ostrovech. Labuan Bajo jako takové se mi vůbec nelíbilo. Všechno bylo špinavé, po ulicích běhaly krysy a smrděla tam otevřená kanalizace. I když se jedná o přímořské město, voda kolem města vypadala spíš jako bahno s hromady odpadků. Jedná se navíc o muslimské město, takže každé ráno ve 4 hodiny se rozezní volání do mešit, které trvá cca půl hodiny. Toto se opakuje několikrát denně. Jsou zde velice časté výpadky elektřiny. V Labuan Bajo se mi poprvé nad tím co jsem viděla chtělo brečet. Je to tam opravdu tak šílené, jak to zní.

Co se mi ale líbilo, byla neplánovaná návštěva školy, kam jsme se dostali nedopatřením na motorce. Původně jsme se jeli podívat na místní kostel, ale pak jsme přešli kousek dál a v tom se na nás vyřítili místní děti, které zrovna končili ve škole a ukazovali na nás prstem a křičeli BULE, BULE!! Což znamená bílá osoba. Dotáhli nás až na školní dvorek, kde jsme se snažili mluvit s učiteli, ale kvůli omezené angličtině nám to moc nešlo. I tak to byla ale skvělá a nezapomenutelná návštěva. Děti měli uniformy, otrhané tašky a většina z nich neměla ani boty, ale vypadali šťastně. Taky asi viděli poprvé bělochy.

s dětma u školy
Celý příspěvek

Vietnam, cestopis 2018

Celkově procestováno: 66 dní

Celková útrata: $3408 AUD nebo 53.301 Kč

Vízová povinnost: ANO, kromě ostrova Phu Quoc

Vietnam byl naší první větší cestovatelskou příležitostí a první zemí, kde jsme začali naše cestování po JV Asii potom, co jsme dočasně opustili Austrálii. Nutno podotknout, že také jednou z nejlevnějších.

Vietnam je relativně dlouhá země a tak mnoho lidí volí cestu z jihu na sever nebo ze severu na jih a doufá, že během cesty tak uvidí co nejvíce z této válkou zkoušené země. Není to tak úplně pravda. Vietnam se dostal do popředí cestovatelsky sympatických zemí po odvysílání Top Gearu, kde si chlapi dali zaúkol přejet na motorkách z jižního Saigonu do hlavního města Ha Noi na motorkách. Tenhle styl dopravy je v zemi jak jinak než stále populární, ale ta cesta samotná je dost špatně proveditelná (ostatně v Top Gearu jitaky nedokončili) a jediné co si z toho odnesete bude zadek z kamene.

Ve Vietnamu jsme byli cekem dvakrát a tak si cestování rozdělili od jihu po střed a pakseverní část Vietnamu.

Celý příspěvek

Great Ocean Road a Melbourne

Nedávno jsme se vrátili z dovolené z Melbourne a Great Ocean Road. Melbourne je hlavní město státu Victoria a Great Ocean Road (GOR) se česky překládá jako Velká oceánová dálnice, což zní dost divně, ale vlastně je to tak 🙂 Je to polulární místo k návštěvě a i my jsem si ji chtěli sjet takže když byly levné letenky, neváhali jsme a koupili.

Great Ocean Road

Podobně jako před odjezdem na Uluru jsme sledovali počasí a čím víc se blížil náš odjezd, tím víc se teploty snižovaly a pravděpodobnost bouřek a větru zvyšovali. Nenechali jsme si tím zkazit náladu, ale radši jsme přibalili pár teplých věcí navíc. Vše začalo šíleným letem, tedy spíš přístáním v Melbourne. Nevím, jestli jsem to již zmiňovala, ale po těch všech tisícech nalétaných mil a desítkách letů co jsem absolvovala mám pořád strach z létání. No a právě kvůli tomu silnému větru, který byl víc jak 100km/h nám to hrozně házelo s letadlem a už to vypadalo, že snad ani nepřistaneme, těsně před přistáním nám celé letadlo odvál vítr silně do strany, já už počítala andělíčky zatímco Petr si zachoval svoji kamenou tvář 😀 no, nakonec to dopadlo dobře a přežili jsme, ale zkušenost nic moc.

Celý příspěvek