Archiv pro měsíc: Únor 2015

Únor a samé „parády“

Jako parády myslím „parade“ což jsou takové pochody, oslavy. V únoru se totiž pořád něco dělo. Jednak to byly oslavy Nového Čínského roku, který je tetokrát ve znamení ovce, někdo říká kozy, prý je to jedno. Byli jsme na zahájení v parku pod Harbour Bridge kde se mluvilo, kdo by to byl řekl, převážně čínsky 😀 lidí všude mraky. Oslavy Čínského Nového roku totiž trvaly skoro celý měsíc takže na to, aby jsme nic nepromeškali jsme si pořídili brožurku kde to bylo všechno hezky popsáno. Ani tak jsme ale nestihli vidět zdaleka všechno.

DSC05485.JPG

oslavám čínského Nového roku byl přizpůsoben i vstup do Darling harbouru

 DSC05483.JPG

Celý příspěvek

Nepal state of mind

Austrálie je známá tím, že je to multikulturní země. Někdy nám příjde že až moc, hlavně když ve městě je 85% asiatů a jen hrstka bělochů. Nejen že mezi nima díky naší výšce vypadáme dost jako zlobři, ale často taky neumějí moc anglicky a jen se přihlouple usmívají. Muslimů je tady taky poměrně dost ( hlavně čtvrtě Bankstown, Blacktown apod.), a i když víte, že ne všichni musejí být zrovna členy ISIS, není vám v jejich přitomnosti zrovna fajn. Mě osobně nedělá moc dobře pohled na arabské ženy, které jsou od hlavy až k patě zahalené v tom jejich oděvu, kde mají jen síťku na oči. Vidět to v televizi nebo na fotkách je ok, ale pamatuju si, když jsem viděla takovouhle ženu poprvé na vlastní oči. Udělalo se mi zle, a špatně se mi dýchalo. Máte sto chutí jít k ní a zatřást s ní, aby se probrala, tohle přeci není život! Samozřejmě ale když jsou k tomu od malička vedeny, jim to asi nepříjde špatné. Mě jo. A od té doby pokaždý když je zase vidím se mi zastaví srdce.

K mému překvapení je tu i hodně lidí ať už studentů nebo přistěhovalců z Nepálu. Osobní zkušenost s nimi máme už ze školy. Samozřejmě netřeba všechny házet do jednoho pytle, ale zkrátka je to jiná kultura a hlavně jiné hygienické návyky. Nyní máme už poněkud hlubší zkušenost. Poté, co se z baráčku odstěhoval Maruf, měli jsme tu asi 2 týdny klid a mír jen já a Petr a Samanthi a Sam. Pak nám ale Sam oznámil, že místnost po Marufovi chce nabídnout na pronájem, což je samozřejmě jasný jinak by tu zela prázdnotou. Tak jsme čekali na vhodného spolubydlícího. Nejvíc jsme se báli toho, aby tu nebyl další pár. Dobře je to velký dům a dvě koupelny, ale 6 lidí už by bylo asi moc. No, k našemu překvapení jsme zjistili že tu ubytovali právě pár a co četr nechtěl právě z Nepálu. Jak jsem to slyšela stály mi chlupy na hlavě. Ale tak dobře, chtěli jsme jim dát šanci. První šok pro mě nastal, když ta holka, co jsem ji doteď vlastně ani neviděla, na sušáku na prádlo šahala na MOJE spodní prádlo a nacpala to na jednu šňůru aby si tam mohla dát jejich hadry. To když jsem zjistila měla jsem chuť střílet 😀 A hle, zrovna šla, asi se mi představit. Takže asi takhle: Jo, ahoj já se jmenuju Martina, bydlim naproti a nepřeju si aby jsi ty nebo tvůj přítel šahali naše věci. Aspoň jsem si sjednala pořádek už od začátku 😀

Celý příspěvek